Inflace

Inflací rozumíme růst cenové hladiny v ekonomice. Je-li inflace mírná (v řádu několika málo procent), nepůsobí větší potíže a podle některých ekonomů je mírná inflace žádoucí. Tak například Česká národní banka cíluje inflaci tak, aby dosahovala výše 2 % ročně. S inflací v této výši se cenová hladina v ekonomice zdvojnásobí za přibližně 35 let (výpočet získán použitím pravidla sedmdesáti: 70 / 2 = 35 let). Naopak při hyperinflaci, která je definována jako růst cen o alespoň 50 % měsíčně, se cenová hladina zvedne téměř 130krát za rok.

Co je příčinou hyperinflace? Většinou za ni mohou vlády, které tisknou příliš mnoho peněz. Přímo úměrný vztah mezi inflací a množstvím peněz v oběhu předpokládá tradiční ekonomická teorie. Tento vztah plyne i ze známé rovnice, která dokládá kvantitativní teorii peněz. Jedná se o tzv. rovnici směny, která dává do vztahu množství peněz v oběhu (M), rychlost oběhu peněz (V), cenovou hladinu (P) a množství výstupu zboží a služeb (Y):

Předpokládáme-li konstantní rychlost oběhu peněz, což víceméně potvrzují reálná data z ekonomik, pak růst peněžní zásoby se musí projevit zvýšením cenové hladiny nebo vzrůstem množství výstupu. Protože výstup zboží a služeb je primárně určen nabídkou faktorů a je vůči nabídce peněz neutrální, zbývá jediná možnost: zvýšení peněžní nabídky vede k růstu cenové hladiny (tedy inflaci).

Inflaci můžeme měřit různými metodami. Jednou z nich je index spotřebitelských cen (CPI, consumer price index), který měří náklady na zboží a služby u průměrného spotřebitele. Další možností měření inflace je index cen výrobců (PPI, producer price index). Ten měří náklady na koš zboží a služeb nakupovaných firmami. Třetí metodou je deflátor HDP, který měří inflaci jako podíl nominálního a reálného HDP. Inflaci v ČR jako průměrný roční index spotřebitelských cen ukazuje následující graf.

https://www.czso.cz/csu/czso/mira_inflace

Nyní už víme, jak inflace vzniká a jak se měří. Zbývá dodat, proč je inflace takovým problémem. Inflace sebou přináší řadu nákladů. Při inflaci musíme počítat s náklady spojenými se snížením držby peněz. Protože reálná hodnota hotovosti klesá, spotřebitel má náklady s uložením peněz do banky a jejich následným vybíráním. Na straně výrobců se jedná především o tzv. náklady jídelníčku. Ty vznikají při vysoké inflaci v souvislosti s častými změnami cen. Při neočekávaně vysoké inflaci dochází k přesunu bohatství od věřitele k dlužníkovi. Dlužník platí úrok na základě očekávané inflace. Pokud cenová hladina roste rychleji, reálná hodnota dluhu klesne. Naopak při nižší než očekávané inflaci tratí dlužník na úkor věřitele.

Komentáře k článku